Tak a je to tady... V pátek 18.10.2002 nastupujeme celá rodina s předtuchami a očekáváními do auta. My děti spolu s pubertálním tatínkem s očekáváními radostnými, což se ovšem nedá říct o naší mamince. O jejích předtuchách není co říci, snad jen to, že projistotu sbalila lékárničku a stravu na týden... Rozhodně nejsme sami. Spolu s námi vyjíždí přibližně ve stejnou dobu (tj. s půlhodinnovým zpožděním) i další čtyři rodiny. A kam že to vlastně jedeme? To nikdo neví. Každý jsme dostali SMS-kou instrukce (pro nevzdělance: SMS=krátká textová zpráva na mobilní telefon) kam asi tak máme jet a starej se, synku! Díky ochotě operátora Eurotel polovina z nás zkončila v Hlinsku a druhá polovina v Chrudimi. Naštěstí jsme všichni nafasovali "Nouzový itinerář", který by nám, pokud se ocitneme v koncích, měl ukázat správnou cestu. Ovšem za cenu lahvinky dobrého šňapsu... Všichni se však drželi statečně až do konce a i přes pár nesvárů (přišla nám jen polovina SMS-ek :-) dorazili na určené místo víkendového pobytu všichni...

Místo, kde jsme měli strávit příští tři dny byl vlastně malý, opuštěný lom, zatopený vodou, se studánkou a dvěmi chatami... Už jen pohled na třpytící se hladinu jezírka působil uklidňujícím dojmem. A jelikož jsme auta nechali daleko od chaty, krajina nás přesvědčila, že jsme naprosto odpoutáni od jakékoliv civilizace. Prostě nádhera!