Ačkoliv byl budíček stanoven na 10. hodinu, byla už o půl deváté celá chalupa na nohou... Celá? Ne, jeden poctivec i přes velký hluk pokojně zařezával... Kdo je ten čestný muž? No přeci Brian!!! Zvyklý z Anglie (Ano, toto zasedání mělo i zahraniční účast) na vstávání akorát na oběd si v pohodě pochrupoval... Byl dokonce navržen na medaily, ale jelikož propadl v bodování úklidu, byla mu zase odebrána. To je smolař... Když jsme se všichni přejedli vánočkami a pořádně se napili čaje, kakaa, či kafe, začalo bodování pokojů... Jedním z největších bordelářů byl Brian (viz. výše) a Vavřinka, který se dokonce snažil podvádět!!! Nejlépe z dospělích si vedli Zdenda a Jánička, kteří sice neměli moc uklizeno , ale zato poctivě provozovali "sport a hry" a můj tatínek, který, poslouchaje muziku (to se počítá jako kultura), dospával, co zameškal... Poté měly přijít již zmíněné Sport a Hry, ale nikomu se sportovat nechtělo. A tak jsme si mi děti šli zaplavat na jezero (v loďce samozdřejmě). Nejdříve se Vavřinkovi povedlo nalákat Míru a Anešu na vor uprostřed jezírka a uplavat. A potom, když jsem se je čestně snažil zachránit a naivně čekal odměnu, mě tam nechali oni a uplavali taky... Z legrace mi přistrčili surfovací prkno a vesele se smáli. Já však na tomto poněkud vratkém dopravním prostředku doplaval ke břehu a s bratříčkem si to vyřídil ručně... Pak už jsem ale musel urychleně do kuchyně pomáhat s obědem. Měl být kotlíkový guláš. Zpozdili jsme se o necelé dvě hodiny kvůli přiblblému masu, které ne a ne změknout. A ani po tom to nebylo o moc lepší. Přesto jsme si na guláši všichni pochutnali a my se mohli pochválit. Odpoledne se šlo na zemljanky. To bývaly takové díry v zemy, pokryté větvemi a v nich bydleli Rusové. Teď z nich zbyly jen ty díry. Po půl hodině jsme měli toho všemožného podlézání pod větvemi a brodění se v bažinách plné zuby a tak jsme se vrátili... Tam už Jarda připravoval večeři - ryby. Byly naprosto bez chybičky. Všem nám moc sedly a spráskli jsme je za deset minut. Chlapi už se před tím domluvili, že nám připraví stezku odvahy. My to přijali s nadšením. Vše dopadlo podle očekávání. Káťa předstírala nevolnost, Aneša skrývala svůj strach za neustálé brebentění, Míra nic neskrýval a řval jako o život no a já? Já jsem si, když jsem se podepisoval a Pavel Dubrovský na mě zpoza stromu chňapl, málem nadělal do kalhot... Potom jsem opět za asistence Pavla udělal svařené víno a zase se pilo a pilo a tancovalo a pilo. Avšak s tím rozdílem, že jsem byl podle vyhozen matkou už v jedenáct hodin a až když jsem zmizel z dohledu a doslechu, vytáhli semafor a začali hrát společenské hry. Dokonce i psi se zapojili, aby nezůstali pozadu (viz. foto)...